Diagnóza

Ve specializovaných laboratořích (úrovně BSL-4) se otestují krevní vzorky na specifické protilátky a nebo na přítomnost virového genomu. Tyto způsoby testování prováděné mimo laboratoře 4. úrovně jsou opravdový risk a musí se provádět za maximálních možných bezpečnostních podmínek. Proto se vyvíjí nové neinvazní detekční techniky (testy moci a slin) a testování mrtvých vzorku, na poskytnutí rychlé laboratorní diagnózy.

Léčba

Léčba je velice náročná a v primitivních podmínkách Afriky je zcela nemožná, léčba tam probíhá izolací pacienta a zabráněním dalšího šíření choroby. Jinak se zkouší léčba interferonem, ale ta je naprosto neúčinná, virostatiky, které mají nulový, nebo skoro žádný účinek. Další možnost je léčba sérem extrahovaným z krve přeživších, ale to má velice omezený účinek (viz dále) a jeho uchovávání je neúnosně drahé. Za nejúčinnější způsob se presto považují vysoké dávky séra, virostatik, udržování homeostázy a dostatek vitamínu.

Sérum

Ještě stále není jasné, na kolik je vlastně účinné, jednomu americkému pracovníkovi bylo během léčby darováno 500ml krevního plazmy přeživšího člověka a pacient přežil. Ale neví se, jestli by pacient náhodou přežil i bez té plazmy.

Pozdější výzkumy na opicích (samozřejmě, že se to snažili ututlat) také dokazují, že tato plazma má bud velmi, nebo žádný přínos obzvláště v případě pokud je použiti sérum na jinou Ebolu než kterou trpí pacient. Nedávno byl publikován článek, podle kterého je dokonce v přesný opak pravdou, opice, které přežily Ebolu Reston a potom nakaženy Ebolou Zaire, zemřeli rychleji, než opice nakažené virem Ebola Zaire samotně. Z toho vyplývá, že je sérum kmenové specifické.

Vakcína

injekce

Žádné vakcíny zatím nejsou k dispozici, ale několik je jich už ve fázi vývoje a možná už během šesti let se objeví na trhu

Nejslibnější se zdáli vakcíny založené buď na rekombinaci viru vesicular stomatitis nebo adenovirus, majících na svém povrchu proteiny Eboly. Byly 100% úspěšné na opicích a tak byli vědci plní optimizmu. Avšak první zkoušky pokročilejší verzí jedné z těchto vakcín na skupině dobrovolníku [3] skončila mizerně, nenastala žádná imunitní reakce.

1. 6. 2005 byl v časopise Natural Medicine [4] publikován další výzkum o nové vakcíně, kterou vyvinul tým vedený Stevenem Jonesem z univerzity Manitoba. Tato vakcína je také GM virem s proteiny Eboly, ale také hemorrhagické horečky Marburg. Testované opice měli 80% šanci na přežití (v kontrolní skupině byla 100% úmrtnost). Testy na lidech ještě nebyly provedeny a uvedení vakcíny (pokud bude úspěšná) se očekává za 6–7 let.

Opakovaná nákaza

Zatím se nestalo, že by se někdo Ebolou nakazil vícekrát po sobě, ale nikdo se ještě nepokusil udělat na tohle téma seriózní výzkum, takže není jisté, jestli to není pouhá náhoda, nebo jsou lidé k další nákaze tím samým druhem Eboly imunní.

 

Webmaster-Tomáš Odstrčil    Mapa webu    Výměna odkazů     Přidat do oblíbených